Hohe Wand 2011
12.-15.května (2011) jsme vyrazili na tradiční jarní ferraty do pohoří Hohe Wand. Zastavit nás nemohlo ani fatální zjištění pár hodin před odjezdem, že naše nové auto má propadlou technickou. (To jsou hold ty individuelní dovozy, dva roky strý vůz musí již na STK).
Vyrazili jsme ve čtvrtek ihned jakmile Lucka ukončila pracovní proces. Vzdálenost asi 280 km jsme zvládli za necelé čtyři hodiny i s přestávkou v oblíbeném Old Timeru (80 km Rakouské A2). Ostatní kamarádi byli už na místě, dokonce Španiehelovi i přes absenci map v GPS. Ubytovali jsme se v přívětivém penzionu Toni Seiser (http://www.seisertoni.at.tt/, nocleh se snídaní 27€ dospělý, 13,5€ děti od 2 let, 18,9€ děti od 6 let)
V pátek mělo být dobré počasí, proto hned nastupujeme v plné sestavě na Wagnersteig (obtížnost A). Pohodové 4 hoďky výstupu si užili všichni. Děti si vyzkoušeli práci s ferratovými sety a dospělí trpělivost s nimi. Zastavuje nás nějaký rakušan a ptá se jestli máme nějaké zkušenosti. Bohužel jediná mu rozumí Lenka a když odpověděla po pravdě, že ne (ona byla novicka podobné akce). Tak nás pán častoval důrazným varováním. (Chudák, kdyby někdy šel Suchou Belou ve Slovenském ráji, pochopil by, že ne jen oni mají ferraty!) Naštěstí mu opět rozumněla jen ta Lenka. Výstupy v této oblasti mají vždy kouzelný závěr, nahoře je hospoda a sice mizerný, ale pívo. Bodlo.
Odpoledne, po návratu na Seiser jsme měli ještě trošku mrnění a tak Jana, Zdeněk a já jsme vyrazili na Wildenauersteig. Po chvilce hledání nástupu jsme skutečně začali zdolávat tuhle lahůdku zdejší oblasti. Krásná D-éčková ferratka, pouze po ocelových kramlích. Něco kolem 100 metrů otevřené - kolmé skály, zakončené na hoře průlezným komínem. Uprostřed stěny se Janči podařilo uvolnit kamínek. Zodpovědně varovala pod ní lezoucího Zdeňu slovy: "Zdeňóó !" ten zvedl hlavu, "Padá šutr !" a hned s ním koupil mezi oči. Naštěstí byl malinký a jen jsme se tomu nahoře zasmáli. Výstup jsme zvládli asi za 50 minut. Paráda.
V sobotu vyrážíme v kompletní sestavě na Völlerin steig (A). Nástup je kousek v levo od místní lahůdky HTL Steigu. Děti jsme si navázali hned u nástupu a díky tomu jsme stoupali celkem svižně. Zeleně značená stezka vedla mezi skalami a najednou kde se vzalo tu se vzalo stádo kozorožců uprostřed cesty. Opatrně jsme se přibližovali a kupodivu to stádečko vydrželo a dokonce zapózovalo fotografům. Kousek nad soutěskou se dá ze stezky odbočit na Frauenlucken, tedy asi 30 m komín, kterým se dá vystoupat po super dlouhém žebříku na hřeben. Bohužel tuto exklusivní zkratku si obsadila maďarská skupina, která si tam zkoušela pohyb po ferratách. Pokračujeme tedy dál po Völlerin steigu a za chvilku jsme na vrcholu. Původní plán, že dospělá útočná skupina si zajde ještě na HTL Steig, ale počasí rozhodlo jinak. ( Popisy a mapky k ferratkám najdete na: http://www.bergsteigen.at/de )
V neděli prší již od rána, proto se rozhodujeme pro předčasné opuštění Hohe Wandu a utíkáme do tepla termálního koupaliště v Laa. Koupání v dešti, venku když voda má 37°C je originální tečkou za lezeckým víkendem.
