Jdi na obsah Jdi na menu

VLTAVO AHOÓÓÓÓJ

Víc než hodně vodáckých akcí – Pečlivá příprava

Posledních patnáct let života usiluji o zařazení mezi vodácké bratrstvo. Během té doby se mi podařilo několikrát obeplout pod plachtami Chorvatsko a Montenegro, získat kapitánský průkaz na malé plavidlo a dokonce podvakrát parníkem brouzdat Brněnskou přehradu a Baťův kanál. Pozvání mezi vodáky však stále NIKDE. Až se mě kamarádům ze Zašové zželelo a na prostřední červnový víkend naplánovali řeku všech řek VLTAVU. A jako by vodácký pánbůh Melounek vyřizoval objednávky postupně a hlavně NARÁZ najednou jsou i dvě oddílové vody Opava a Vltava pro vedoucí na které už musím rezignovat kvůli uhrazené záloze.

            Dlouho před odjezdem jsem se pečlivě připravoval. Z mé videotéky jsem zhlédl všechny díly seriálu „Proč bychom se netopili“, z knihovničky přečetl všechny romány které předcházely tomuto filmu – pro jistotu i ty s horskou a cestovatelskou tematikou, v televizi jsem poctivě sledoval celou „Svatební cestu do Jiljí“. Pak jsem přešel na odbornou literaturu z edice „Jako začať šport“ díl „Vodná turistika“ a nesmím zapomenout na  „Vodní turistiku“ Dr.Kalibery  z roku 1926 kde mě především zaujala stránka 33 (viz foto). Měsíc před akcí jsem neposlouchal jinou kapelu než Hop Trop ! Takto teoreticky připraven jsem ve čtvrtek 16. června usedl do auta a společně s devíti dalšími potrefenci vyrazil směr Vyšší Brod  kde na 319 km Vltavy pod hrází vodního díla Lipno II bude začínat naše vodní cesta.

 

Pod hrází – Místní pivovar - Ukradené dřevo

Po příjezdu do Tábořiště „Pod hrází“ jsme vyložili všechny věci, včetně dřeva na večerní oheň, které jsme si přivezli až ze Zašové. Řidiči aut pak převezli vozy do cílové loděnice v Boršově kde jsme je zaparkovali. Tam nás čekal spolužák a dobrý kamarád Radek, povoláním spilečný v nedalekém pivovaru. Měl za úkol nás odvézt zpět do Vyšáku. Jakmile jsme však sedli do auta Radek prohlásil: „Jede se do pivovaru“. Kdo by odporoval takové výzvě, tak jsme si ještě udělali večerní exkurzi i s jakousi ochutnávkou. Když se nám konečně podařilo dorazit k našim stanům romanticky tam plál oheň, zbytek výpravy nám ani moc nehuboval za zdržení, obzvlášť když jsme je uplatili vzorky od Radka. Později jsme se dozvěděli, že si taky zažili vzrušení, když po návratu z večeře zjistili, že naše dřevo změnilo v mezičase majitele! Nový majitel však nepočítal s Atěnkou, která obešla celé tábořiště a u několika ohňů našla Zašovská  polínka. Na dotaz: „Slečno jak poznáte že to jsou Vaše polínka“ odpovídala suveréně: „Mám je načipované! Když k nim přiložím ucho slyším – Kácel manžílek Zdeneček, štípal Zdeneček a ukládala Atěnka !!“ Po tomto prohlášení byli chlapci tak zblblí, že vydali i polínka na kterých seděli!

 

 

 Školení nováčků – Konečně vyplouváme – První jez - První mokré tričko – Rožmberk - Pískárna

 

Ráno jsme v půjčovně nafasovali lodě, sudy, vesty a pádla. Vše nabalili do soudků a odnesli ke břehu Vltavy s přesvědčením, že to mrholení určitě přestane. Nepřestalo, ale další události nás zcela pohltili. Posádky tvořili: Aťka-Zdeňa, Exod-Žirafka, Ráfek-Ilonka, Jirka-Iris a Lucka-Já.  Podle plánu mělo proběhnout školení nováčků, nicméně po krátké slovní instruktáži se duo Ráfek-Bartošík dostali k zlaté větě : „Řeka Vás naučí ! Jdeme do lodí.“ Tak jsme teda šli. Nikdo se nevykulil při nastupování a to jsme považovali za velký úspěch. Smích nás však přešel, když jsme po prvních pěti minutách plavby připluli k prvnímu jezu se šlajsnou. Pořád jsme nemohli uvěřit, že do toho úzkého prostoru se máme vejít. Vešli jsme se a řeka nás nesla dál peřejkami. Sem-tam pádlujem, sem-tam „vorujem“ (to se lodě svážou k sobě a putuje flaška z jedné do druhé) , sem –tam blikne sluníčko přes mraky a začínáme být spokojení.

                Kde se vzal tu se vzal další jez  tentokrát se šupnou (takový dřevěný sešup, aby se lodě půjčovnám moc neošoupaly). Tady začala první humorná scénka. Iris se ohlídla dozadu na svého kormidelníka a Jirka tam nebyl. Plácal se vedle lodi ve vodě. Když jí takhle vystoupil podruhé začala Iris vzhledem k blížícímu se jezu mírně panikařit. Jirka však suveréně nastoupil a šlajsnu bravůrně sjeli. Míjíme Rožmberk a obloha se trhá a nás provází slunce kolem vyhlášené restaurace u Fíka až do neméně vyhlášeného kempu Na pískárně, kde jsme měli objednaný nocleh. Necítím ruce, bolí mě hlava a chce se mi spát máme za sebou prvních 27 km řeky. Stany máme hned vedle hospody, ale ani moky v ní podávané ani country kapela, která tu paří dlouho přes půlnoc nezabrání mé touze po spacáku a spokojeně kolem desáté vytvrdnu.

 

Pádlo vždy ve vodě – Krumlovské šlajsny – Všude samá voda – Kde je Vltavan

            Na začátku se řeklo, že nebudeme ráno brzo vstávat, co to ale pomůže, když Váš úplně cizí soused kousek po šesté zjišťuje napříč ubytovanými jestli jsi náhodou zrovna ty nechrápal. Když už jsme byli vzbuzení tak jsme zašli na snídani (večer se naše hospoda vyznačovala nepřekonatelnou rychlostí tří jídel vydaných za půl hodiny, proto jsme zvolili sousedního Vikinga). Ráno mě zkušený Ráfek zcela zaskočil dotazem proč vytahuji pádlo ve šlajsně. „No protože jste všichni pořád říkali, že ve šlajsně je potřeba se pořádně chytit a pádlo schovat do lodi !“ odpovídám pyšně získaný poznatek ze včerejška. „No jo, ale to se týká háčka , kormidelník řídí loď !!!“ Odpovídají ti zkušení s chechotem. Tak to je v pohodě, včera jsem zvládl šlajsny bez kormidlování, tak dneska to už půjde samo!

             Dnešní den je údajně nejkrásnějším úsekem, celkem sedm jezů, řeka klikatící se Českým Krumlovem a co jez to pojem. Pečkovský mlýn, Konopa, Na rechlích a dva bombónky Lyra a Jelení lávka. Na Lyře se nám vykoupala Exodí loď a mě se přetrhla přezka na sandále. Nevím co bylo horší, ale Exodek nakonec stejně vyplaval a já našel na břehu řeky něčí ztracený sandál. Je sice taky levý stejně jako ten co mi zůstal, ale i tak „řeka čaruje“ co vzala to taky vrátila. Je s námi kamarád.

              Dalším jezem byl ten největší pod Jelení lávkou, je tradičně plná zlomyslných krvežiznivých čumilů. Přirážíme ke břehu a jdeme na to kouknout. Šlajsna má dole obrovského kohouta (přehrada totiž ráno uplivla trochu vody navíc), 80% lodí se dole udělá (převrhne), proplouvají jen rafty a zkušení borci. To my začátečníci opravdu nejsme, proto se tři posádky rozhodly přenášet loď, Aťka se Zdeňo přenáší jen bagáž a náš „Křižák“ Ráfek projíždí s plně nabalenou lodí. Trávíme zde skoro hodinu očumování umění ostatních vodáků a lovením lodí a bagáže těch co se jim pokus nepovedl. Začíná pršet, proto vyrážíme dál. Při nasedání do lodi, jsem zjistil, že promáčený povrch lavičky a plavek mají velmi nízkou vzájemnou adhezi a tak mě malinká vlnka hodila do vod matičky řek Vltavy. Věřte nebo ne je mokrá až na dno!

 Déšť neustával. Pluli jsme dál a kapky se zvětšovaly. Třináct kilometrů vody nahoře i dole, zimy a únavy. Navštěvujeme cestou několik hospod kde skoro nikoho nezajímá pivo, ale jen horká griotka a horký čaj, který si necháváme čepovat do půllitrů. Nevzpomínám si kdy naposled jsem viděl v děšti stát deset promočených třesoucích se postav u kiosku na louce u vody. Shodujeme se, že pokud déšť do rána neustane voláme Radkovi, aby nám udělal taxikáře do Boršova k autům. Nocleh máme domluvený v kempu Vltavan, který má být údajně ve Zlaté koruně. Marně jsme tam však náš objednaný kemp hledali. Recepční v kempu Zlatá koruna nám tvrdil, že Vltavan je třináct kilometrů proti proudu na Krumlovem. Tak to je teda rána, došlo asi v chybě v Matrixu, tam už se vracet nebudem! Naštěstí i v tomto přeplněném kempíku se ještě najde místo pro 5 stanů. Rychle jsme je v dešti postavili a zavrtali se do spacáků. Nikomu se do té sloty znovu nechce. Usínáme bez večeře, ale v teplíčku většinou spojených spacáků  v rámci posádek.

 

Zlomyslné počasí – Plackoví mágové – Poslední štace

Ráno je slunečné, v restauraci nám k snídani udělali pomyšlení. Míchaná vajíčka a koblihy nás uvedly do extáze. Plni optimizmu jsme sbalili bagáž, oblíkli plavky, namazali se opalovacím krémem a vyrazili dál po proudu. Čeká nás méně navštěvovaný úsek řeky plný peřejek, na kterých jako-by lodě letěly. Po deseti minutách však přišly první kapky a za patnáct už sypalo jako den předtím. Tomu říkám zlomyslnost počasí. Chvíli jsme se schovali pod stromy, ale ty za chvíli nestačily. Tak jsme vyrazili dál s vírou, že vodácký bůh Melounek něco udělá. Opravdu se stalo. Po pravé ruce se objevilo něco jako otevřená táborová kuchyně. Celtou zakryté dvoje kamna, které musel někdo postavit na místě. U nich čtyři kluci v mlynářských čepicích dělají pšeničné placky přímo na plotně. Česnekové, sýrové, povidlové a ještě dalších patnáct chutí, které přímo před Vámi kouzlí velešikovní mágové.

Po hodině opouštíme plackové mágy a usedáme do našich lodí. Naše nálada stejně jako počasí je opět rozzářené. Proplouváme malebnou řekou, kolem skal, pastvin s kravkami  a romantických polorozbořených starých domů. Poslední zastávkou na cestě se jmenuje U Rybů. Poté co jsme se všichni ohřáli u originálního krbu vyrobeného ze sudu a starých koleček jsme vyrazili poslední šlajsnou do kempu příznačně nazvaného „Ne poslední štaci“ nebo taky někdy Nudlárna, protože je přímo naproti fabriky na výrobu těstovin. V kempu jsme úplně sami. Postavili jsme stany a kormidelníci odvezli lodě vrátit  dva kilometry po proudu do loděnice. V hospodě „Na poslední štaci“ mezitím háčci připravili parádní oslavu jedněch narozenin.

Vše jednou končí, ne jinak tomu bylo s naším putováním. Úžasné čtyři dny bez dětí, s partou kamarádů při řešení lapidárních problémů jako je zůstat naživu nebo najít suchý pelech nás omladili a mabudili do dalších všedních dnů a vše ostatní už bylo třešinkou na dortu. Dík moc kamarádi, že jste mě vzali mezi vodácké bratrstvo, hodně jsem se naučil.   

Zajímavé odkazy - Další fotky
Kilometráž Vltavy : http://www.vena.cz/poznamky/vodactvi/kilometraz-vltavy
Půjčovna lodí a raftů : http://www.ingetour.cz/pujcovna-lodi-raftu/
Další fotky od Iris:
http://thomas.rajce.idnes.cz/Vltava_2011_Iris/
Další fotky od Horáků:
http://thomas.rajce.idnes.cz/Vltava_2011_THomas/