Jdi na obsah Jdi na menu

Miss Maturita oslavila pětadvacet

25. 5. 2012

 Vítr zašeptal, ptáci vyzpívali, stromy zašuměly a sluníčko párkrát zamrkalo a my začali s Jitkou připravovat sraz po 25 letech od zkoušky z dospělosti.  Kdyby mi někdo před více jak 9000 dny řekl, že mí spolužáci půjdou do takovýchto bláznivých nápadů  a co všichni tento víkend zažijeme, vysmál bych se mu a přece se stalo. Vše dnes již probíhá ve virtuálním světě e-mailů, webových serverů, portálů a SMSek. Ne jinak vypadaly naše přípravy. Vše se domlouvalo prakticky přes „Spolužáci.cz“. Možná však to byl skutečný důvod následné nízké účasti. Přece jen jsme ročník, kterému, aby všichni studenti  pochopili jak vypadá z blízka 8“ diskety se závratnou kapacitou 160 kB nechávali ji kolovat ve školách a na přednáškách protože jinde k vidění nebyla. V tu dobu vládl děrný štítek - vzpomínáte?  Pro pobyt jsme pak také přes net  vybrali penzion Bunč v srdci Chřibů.

 

První setkání - Brdo
Sraz byl během pátečního večera a sešlo se jen 6 bývalých žáků 4.C. Nic jsme si z toho však nedělali, byla to jen taková premiéra před hlavní sobotou. Po večeři a několika lahvinkách vynikajícího Chardone (oni tady a v několika dalších restauracích navštívených během víkendu nemají pivo - podle spilečného z Budvaru)   jsme vyrazili na výšlap. Bylo něco málo před devátou večerní a partička ve složení  Hanka, Martina, Radek, Leoš, Pavel a Tomáš H. vyrazili na rozhlednu Brdo . Pokud Vám to připadá málo dobrodružné, nebo odvahu postrádající, musíte si uvědomit, že se smrákalo, rozhledna zavírá ve 4 a dívky zvolily jako obuv sandálky.  Celá trasa měří jen asi 3,5 km a bez větších problémů jsme ji zvládli. Bylo ještě světlo a ani keříková návštěva lesa nedělala dívkám problémy. Rozhledna sama je úchvatná, novodobá kamenná stavba je nejvyšší rozhlednou na Moravě a je úctyhodné, že dnešní komerční svět nalezne prostředky na takovouto stavbu. My jsme díky vstřícnosti správce měli klíče v kapse a 24 výškových metrů jsme zdolali za svitu čelovek někdy kolem desáté hodiny. Na hoře jsme obdivovali úchvatnou hru světel okolních měst a městeček, spolu s dohasínající oblohou na západě. Po nezbytném zápisu do vrcholové knihy jsme vyrazili zpět. Už byla pořádná tma. Srpek měsíce spolu s miliony hvězd se snažil naši cestu osvítit, ale mezi stromy však neměli moc šancí. Šli jsme bez baterek, protože nejsme přece žádná béčka. Po půl hodině to už někdo nevydržel a začal svítit. V tu ránu jsme se během dalšího půl kilometru ztratili. Napřed Hanka upozorňovala, že kolem vidí siluety palem , pak říkala že si nepamatuje pokácené klády u cesty – nevěnovali jsme jí pozornost, protože to vypadalo jako promyšlený fórek. Až když Pavel řekl, že když jsme šli TAM všiml si měsíce na pravé straně a teď když jdeme ZPĚT je zase na pravé straně jsme začali situaci řešit. Objevilo se hned několik  GPS a všichni začali lovit satelity. Výsledek se brzy dostavil, polovina přístrojů říkala vrátit se a ta druhá tvrdila, že jdeme správně. Zvolili jsme tedy variantu, které odpovídala poloha měsíce a začali jsme se vracet. Skutečně po patnácti minutách jsme našli křižovatku, které jsme si oslněni baterkami nevšimli a odbočili jsme správně. Panikářka Marťa reagovala však „na drbnutí“ stačilo říct:“Já tu cestu nějak nepoznávám, neměli bychom se vrátit.“ A už se otáčela – hold zkušenost. Na Bunč jsme dorazili pár minut po půlnoci. No super vycházka.

Na chvíli hejtmanem – Kdo je tady kapitán
Druhý den jsme po snídani zjistili, že je nás už osum. Jitka s Helčou se objevily jako-by si šly jen odskočit: „Zdar děcka“.  Společně jsme se přeskupili do aut abychom nejeli jako štrúdl a vyrazili jsme směr Staré Město, kde nás čekal hlavní bod programu Baťův kanál a plavba po něm. Cestou jsme ještě zastavili u megalitického  dolmenu nazývaného Králův stůl  a rozhledničky nad vesničkou Modrá. V Uherském hradišti jsme měli sraz se zbytkem party v restauraci U komína. Bylo dohodnuto, že zde všichni počkají než řidiči odvezou auta do cíle dnešní plavby do Otrokovic.  Vše klaplo a před druhou hodinou jsme se sešli v přístavišti kde jsme měli domluvenou loď Pannonia. Hrála hudba, čepovalo se pivo, pod rautem se prohýbaly stoly, modelky v pruhovaných tričkách pobíhaly po molu a hasiči v uniformách startovali stříkačky. Chvilku jsme si vychutnávali, že vítají abiturienty ze 4.C, pak nás však cedulka „Nevstupujte“ vrátila zpět na zem. Dnes se slavnostně otevíral přístav podkonstrukci a očekávala se návštěva hejtmana a starosty aby se přístav mohl pokřtít. Takže zase jen budeme za komparz.  Pannonia připlula s malinkým zpožděním a náš „kapitán“ (mladík lehce 18) dal pokyn k nalodění.  Všichni se usadili na lavičky, neplavce uklidnil záchranný kruh na přídi a panikáře příslib slivovice. Všechny jsem po vzoru kamaráda a mistra jachtingu Míly Kramáře začal masírovat s Neptunem, kterého v těchto vodách zastupuje Čochtan a je třeba udělat úlitbu bohům, aby naše plavba dopadla dobře. Každý jsme si řekli své přání a ťukli si s Neptunovou štamprlí, která pak putovala do vod Baťova kanálu. Asi naši motlitbu slyšel protože hned se začaly dít zvláštní věci.  Hned v první plavební komoře nás oslovil „jezný“ tedy obsluha zdymadla. Chlapík v černých brýlích a kšiltovce: „Kdo je tady kapitán?“ Všichni jsme ztichli. Hlas byl nekompromisní. Někteří jsme si hned vzpomněli na zátah SNB ze 17.listopadu. „No, ten vzadu u kormidla.“ Nesměle jsme naprášili našeho mladičkého kapču. Ten si taky nebyl moc jistý, když se ho chlap ptal, kdo velí tomuhle plavidlu a byl asi rád, že mohl ukázat zase zpátky na mě! Takže míček je zpátky:  „Dobrý den, co se děje?“ ptám se.  „Kontrola dokladů, ukažte svou licenci pro plavbu.“ říkají sluneční brýle. Má ale v ruce flašku slivovice a štamprli, to bude nějaký fórek u příležitosti otevírání přístavu, napadá mě a rozhoduji se hrát s ním proto vytahuji kapitánský průkaz a mávám mu s ním před obličejem. „Hmm, pan Horák, v pořádku, ještě ukážou doklady Petruška a Švihovec.“ V tu ránu celá posádka zaburácela: „Vždyť to je Hamplík!!!“ , opravdu to byl náš spolužák z vedlejší třídy. Tak to nenaplánuješ. To musel zamíchat osudem ten podplacený Neptun. Hamplík je však taky pořádně překvapený, náhodou je tu na záskok za svou tchýni. Jeho žena popisovala, jak když jsme připlouvali vlítnul  do domečku a volal: „Mámo rychle slivovici. To se posereš až uvidíš kdo k nám jede!“  Tak jsme využívali pauzy v plavbě během napouštění komory, Hamplík chtěl pořádně splknout tak nás svezl nahoru a dolu asi třikrát a když už byla fronta dalších plavidel moc dlouhá pozval nás na zahradu na kafe. Kapča vyjel za komoru a že prý počká na lodi – asi opakovali s lodníky námořní uzly.

Ztraceni na Baťáku – Lidi jsou hovada
Neplánované setkání bylo moc příjemné, ale čas je neúprosný, proto jsme za půl hoďky vyrazili dál a náš spolužák musel slíbit, že večer přijede na Bunč. Další kilometry Baťova kanálu plynuly rychlostí 8km/h a najednou jsme byli ve Spytihněvi, kde jsme rejdou vypluly na volnou řeku Moravu. Široké koryto, valící voda a naše bárka uprostřed. Znovu jsem měl pocity jak vystřižené z knížky Marka Twaina: „Lodníkem na Mississippi“. Kdo chtěl si vyzkoušel kormidlovat. Pilíře všech mostů jsme minuli a těsně před soutokem Moravy s Dřevnicí si převzal kormidlo náš kapča a trošku nás znervóznil větou: „Pluji tady poprvé“. Podruhé jsem znervózněl já když nezůstal na Moravě a zabočil s námi po Dřevnici. „Třeba nám chce ještě něco ukázat, máme přece čas,“ říkal jsem si, ale přesedli jsme si s Pavlem na příď, hlídat kdyby byla nějaká překážka. „Plujeme špatně, hlídej, aby tu něco neplavalo,“ šeptnul jsem mu. „Jak špatně? Tak mu to řekni - ne!“  „Klid, třeba je to nějaká součást programu, jen hlídej, abychom nenajeli na nějakou větev, která by pak mohla blokovat lodní šroub!“ Odvětil jsem. Vydrželi jsme to asi 300 metrů a pak loď ztratila rychlost a přestala poslouchat kormidlo. Něco se nám namotalo na šroub. Lodníci zvedli motor se šroubem a na něm byla namotaná dětská plína – samozřejmě i s obsahem.  Lidi jsou hovada!  Vím, že pokud šroub neočistíme, tak nás bude jen unášet proud a nepoplujeme. S úlevou si uvědomuji, že neřídím a kapitánuje někdo jiný.  Tu plenu do ruky brát nemusím! Lodníci s kapčou vše opravili, my jsme jim pomohli otočit loď zpátky a vracíme se na soutok, odtud to byl už jen skok do přístavu v Otrokovicích. „Tak kapitáne ahóóóój! Ať Ti dopadne dobře maturita.“

Únos profesorů – Malá pět nebude
Nadchází další plánovaný bod programu a tím je večerní posezení s dalšími spolužáky a profesory na Bunči v restauraci. Rychle se ještě přeskupujeme do aut zase jinak, abychom měli místo v autě pro třídního a dva profáky, které si musíme dovézt z Kroměříže. Úkolu jsme se ujali s Radkem. Na srazu byl však jenom Krist. Tomeška nemužeme najít ani doma, tak jsme se rozhodli objet paralelní srazy jiných tříd školy, které probíhají právě tento víkend. Hned na prvním zažíváme trapas. Ve dveřích mi Radek šeptá: „Tady asi ne. To je nějaký starší ročník!“ „Prosím Vás vy jste mlíkaři a kdy jste končili?“ „1992!“ Ty jo - o pět let mladší utíkáme z restaurace. Na Jízdárně už si dáváme pozor a opravdu se z davu bývalých studentů vyloupne náš třídní. Velmi lehce ho přesvědčujeme, že s námi pojede a bude si tak moct večer dát pivko. „Kluci za pět minut jsem u auta!“ Co však s tím volným místem v autě, když jsme nenašli našeho češtináře. Tady přece někde bydlel Pavlíček. Pojďme za ním. Otevřela nám postava v teplácích,  ale na držení postavy je vidět bývalého důstojníka v záloze, na kterém osum křížků nepoznáš. „Dobrý den pane Pavlíček. Já jsem absolvent Petruška a máme dneska sraz. Přijeli jsme pro Vás. Převlečte kalhoty a košili a za pět minut Vás čekáme v autě.“  „Hmm, tak jo“ vytočil se na patě - poplach je poplach! Radek ani nestihl dokouřit a už byl venku.  Třídní už taky stál u auta, tak jsme vyrazili.  Na okraji města Pavlíček znervózněl: „Kam jedeme, hospoda U lva je jinde!“  „Ale my přece jedeme na Bunč!“ odvětil Radek. „Tak to je klasický únos, máte u mě plus, kluci!“ směje se Krist. Jsme rádi, že máme plus, malou pět bychom asi v třiačtyřiceti nerozdýchali.

Máte kde spát?
Na Bunči už zábava začala, naše řady rozšiřila Hanča s Barčou a všichni vítají hosty srazu potleskem. Večeře, lahvika, pivko a než jsme se stihli otočit a probrat všechny drby ze školy je najednou půlnoc a začínáme organizovat odvoz našich hostů. Jitčin taxikář přijel jak slíbil a vlastně už v neděli máváme všichni odjíždějícímu třídnímu a spol. „Tak konečně bez pedagogického dozoru - rozjedem mejdan!“ Sedíme však všichni kolem stolu a už je vidět, že sraz je za svým zenitem. Kolem druhé hodiny odchází většina spát a my co tomu pořád nemůžeme věřit ještě zevlujeme u baru a pak na lavičce před penzionem. Ve čtyři číšník zamykal dveře se slovy: „Máte kde spát?“ „Neboj, my čekáme na jitro.“ O půl šesté když sluníčko začalo osvětlovat vršky stromů nás posledních pět statečných odchází taky na chvilku zdřímnout.

Škola dnes a zítra - vědomostí plná máselnice
V neděli nás čeká poslední bod programu – prohlídka školy. Hned po snídani vyrážíme všichni do Kroměříže. Na Štěchovické nás ještě čekala Lenka a všichni jsme vyrazili do školy. Měl nás čekat Zeman, ale protože nemohl, provedl nás zástupce Pospíšil. Nikdo jej už neznáme, je vidět, že čas letí. Škola má mnoho moderního, nového, ve všech třídách data-projektory, digitální vybavení či Wi-fi. Co je však tíží jsou studenti. Daří se naplnit s bídou jednu třídu o dvaceti žácích (za nás byli tři kolem 25) a na příští rok je přihlášeno jen 13 studentů! Je vidět že stále se jedná o velmi náročnou školu a populace si uvědomuje, že maturita se dá získat kdekoli jinde podstatně „levněji“ . Loučím se s partou na chodbě školy, protože jsem slíbil návrat domů před polednem.  Ještě naposledy si čtu citát na staré máselnici, která je jakýmsi pomníčkem našeho dílenského učitele Ladi Šandy: "...vědomostí sice plná máselnice, svobodou však za to zaplatíš..."  - co dodat  -  Miss Maturita má definitivně po oslavě!

>FOTO  ZDE<

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

nadpis

(Pepa, 9. 3. 2013 14:44)

Ahoj, nasel jsemm na netu super stranky s automaty zdarma a jeste ke vsemu pekne sexy babou tam :D mrknete na www.ZdarmaAutomaty.cz a zahrajte si :)

nadpis

(Sandra, 25. 2. 2013 17:07)

Ahoj, letos koluje po internetu a mezi lidma nová forma přivýdělku, ideální na zimu, když je večer hodinka dvě času :) Sama si takto vydělávám už od ledna a fakt mě to nadchlo! Miliony z toho sice nejsou, ale dokud to jde, tak se mi hodí každá snadno vydělaná kacka :) Kdyžtak mrkněte na www.Cervena-Cerna.cz

plakala bych :-((

(Gábi, 29. 5. 2012 16:48)

Moc mě mrzí,že jsem se nemohla účastnit a nezbývá mi jen závidět...
Jinak Tome,perfektní zpracování :-))

To přece žádný komentář už nepotřebuje!

(Radek, 29. 5. 2012 14:45)

Tome výborný, kde se na Tě hrabou všichni novináři a pisálci!

(Jitka, 29. 5. 2012 7:43)

Tož děcka, pěkný to bylo... a nebojte, příště bude určitě zas!
Všechny zdravím, mějte se.

milý článek ke snídani,

(pavel, 29. 5. 2012 6:32)

ale jak mám nyní pracovat? Jsem naměkko.

cože?

(Leoš, 28. 5. 2012 22:20)

Cože, tady že jsem byl? :-))))
Hezké Tome. A rychlé.