Jdi na obsah Jdi na menu

Jsem snad CVOK ?

13. 5. 2012

 

nadpis.jpg

 

"Pojedeme Litický oblouk!" řekl na naší vodácké poradě náš pomyslný "Křižák" Zdeňa. "Je to tak WWII, když se vypouští přehrada Pastviny do Divoké Orlice". "Nejsem přece CVOK!" pomyslel jsem si podobně jako knižní Otouš. Já se přece přišel domlouvat na letní Berounku, nebo něco podobného! Kamarádi jsou však od toho, aby se vzájemně pošoupli za vyšším cílem a tak v sobotu 12. května sedíme celá parta v neoprenech na dvou raftech a pícháme vodu pod taktovkou cestovky s názvem CVOK.

Na začátku jsme se rozdělili do dvou posádek, na pánskou a dámskou. Pořádně se oblékli do "svetrů" a "bund" (Hanácký rum a Božkov rum). Cvok dodal dva guidy. Vypadalo to, že ten co nafasoval něžné pohlaví, vyhrál! Postupně jsme však zjišťovali, že naši háčci ho pořádně proškolili! Chudák, třeba se jednou zbaví získaných předsudků a odváží se vstoupit do bližšího svazku s nějakou dívkou.

Voda nás svižně unášela k prvnímu jezu. Ještě, že jedeme na raftu, protože s plastovkou bychom určitě přenášeli stejně jako všude dál. Pořádně jsme se rozjeli a šup už nás jez polknul. Čochtan nás však nachytal na hruškách, pod hladinou se schovával balvan velikosti mikrovlnky a ten nás na několik vteřin zastavil čímž nás slečna kinetika šoupla lodí některé až o metr dopředu. Pár máchnutí pádly a ukázali jsme zlomyslnému Čochtanovi záda. Tak už víme, že je potřeba se před jezem pořádně zapřít nohama pod popruhy na dně lodi. "To chce svetr!" volala posádka, jak to však udělat když všechny zásoby rumu byly u holek.  Naštěstí jsou zde i spřátelené posádky, které mají nevyužité zásoby whisky.

Jezy střídaly peřeje, drsné vtípky odvážné příběhy z cest a všichni jsme si kápli do noty. Dokonce jsme se pokusili zdolat 14 kubíkových metrů, které na nás přehrada pouštěla, když jsme pádlovali proti proudu. Ani jsme si neuvědomili a byli jsme v polovině cesty a byla tu hospoda U Jelena a v ní teplá polívka, čaj a guláš. V tu chvíli nejsvětlejší bod celé cesty.

Čekalo nás ještě pár kilometrů peřejnaté vody, až jsme k naší velké lítosti uviděli na břehu Cvokovy auta, což znamenalo, že jsme před litickou elektrárnou a naše cesta končí. Přehupli jsme poslední jezík a zkušeně přistáli u břehu. Dobrodružství je za námi. Jirka nasedl spolu s dalšími řidiči do auta a my ostatní jsme během čekání pozorovali divoké scénky vodáka "co jezdí na líh" a jeho opakované pokusy o umytí půjčené lodi. Také jsme zjistili, že na litičáku je docela normální, že se vodáci udělají, protože během té tři-čtvrtě hoďky skončilo pod jezem asi pět posádek a všechny většinou na "nepotopitelných" Pálavách. Voda je mocná a není radno ji podceňovat. V duchu tleskám našim guidům, že nás tak spolehlivě dopravili do cíle. Asi jsem pochopil nový rozměr výrazu CVOK.   

 

FOTO >ZDE<